O plemeni  

 

Japan-chin / japánek / japonský čin / chin

 

Malé, exotické plemeno s dlouhou historií, jemného, vytříbeného chování a  úžasné inteligence.

 

   Historie japánků jako vše, co pochází z dálného východu je stále zahaleno rouškou tajemství...

   Japonci, jak víme, si po staletí vytvářeli originální kulturu, velmi vzdálenou evropské, která se i v současné době hodí pouze pod posvátnou horu Fudžisan a na okolní ostrovy. Všude jinde vypadá exoticky jako cizokrajná rostlina přesazená do skleníku. A to platí i o japáncích. Nejde o původní japonské plemeno. Do Japonska se tento psík dostal pravděpodobně v 8. století n. l. jako dar čínského nebo korejského císaře japonskému panovníkovi. Japonci se pak se svou příslovečnou houževnatostí, esteticky vytříbeným vkusem a smyslem pro krásu ujali těchto psíků, a cílevědomým chovem z nich vytvořili nádherné, křehké, ale živé miniatury.

   Chov chinů byl vyhrazen pouze císaři, který ho, jako jednu z nejvyšších dvorských výsad, svěřoval vybraným dvorským hodnostářům. Japan-chin byl velmi oblíben japonskou šlechtou, přesto jeho strava byla více než nevyhovující - vegetariánská. Ale kdyby pouze to! Říká se, že jeho jídelníček se skládal pouze z 1 hrstičky rýže na den a rýžového nápoje zvaného "saki". Bylo to prý proto, aby panstvo získalo co nejmenší jedince, kteří by se snadno vešli do bambusových klícek, rozmístněných po pokojích paláců.

   Chov chinů byl po celá staletí udržován v naprosté tajnosti, byli rozmnožováni pouze v rámci vlastního chovu. Použít ke krytí psa z jiného chovu bylo naprosto vyloučeno. V důsledku úzké příbuzenské plemenitby byly odchovy stále menší, jemnější, křehčí. 

   Někteří chinové zastávali význačné místo u císařského dvora, kde si je císařovna a dvorní dámy o slavnostních příležitostech vkládaly jako ozdobu do dlouhých rukávů kimon, takže se jim někdy říkalo "rukávníkový pes".
   Japan-chin byl v Japonsku považován za svatého, byl zpodobňován na obrazech světců, císařů, nejvyšších dvorních hodnostářů a jejich manželek. Byl opěvován básníky, byl hrdinou nesčetných bájí a pověstí, dodnes je vděčným námětem pro malíře. Je zpodobňován na četných ozdobných předmětech, je věčný...
   Avšak na rozdíl od pekingských palácových psíků, kteří po staletí nesměli opustit císařský palác pod ztrátou hrdla svých hlídačů, byl japánek pro japonské císaře předmětem vzácných darů cizím panovníkům, případně jejich vyslancům a při této příležitosti "zastával funkci" jako "posel míru - posel štěstí".

   Nechť mír, štěstí a klid v duši přinesou i Vám ♥!!!

            Zdroj: Vybráno z knihy Japan-chin, r. 2008, nakl. Eva Frančeová;

                      Jana Ohnoutková- Magazín "Čtení o psech, čtení pro dobrou pohodu",r.1991;

                      Eva Nohelová - iFauna - článek JAPAN-CHIN - japonský čin 

  

 

Standart plemene dle FCI 

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

 

F.C.I.-Standard č. 206 / 02.09.2009 / GB                     

           

JAPAN-CHIN

 (Chin)

 

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 1987

 

POUŽITÍ: společenský pes

 

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:      Skupina 9       společenská plemena

                                            Sekce 8          japan-chin a pekinéz

                                                               Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: Na základě starých dokumentů se předpokládá, že předkové japan-china byli v roce 732 dovezeni k japonskému dvoru jako dar od vládců Koreje (v období dynastie Silla (377-935)). V průběhu následujících 100 let bylo do Japonska zřejmě dovezeno mnoho dalších japan-chinů. Historické záznamy také ukazují, že poslové vysílaní do Číny (za vlády dynastie Tung (618-910)) a Severní Koreje (za vlády dynastie Po H´ai (698-926) přiváželi zpět psíky tohoto plemene. Během vlády šóguna Cunajoši Tokugawy (1680-1709) bylo plemeno chováno jako palácový psík v paláci v Edu.

V roce 1613 britský kapitán Searles přivezl japan-china do Anglie a v roce 1853 jich několik přivezl do USA kapitán Perry, a z nich byli dva darováni anglické královně Viktorii.

Od roku 1868 byl japan-chin oblíben jako domácí psíček dámami z vyšších tříd, a v současné době je velmi rozšířen jako společenské plemeno.

 

CELKOVÝ VZHLED: malý pes se širokým obličejem, pokrytým bohatou srstí, s elegantním a půvabným tělem.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY: délka těla je rovna výšce v kohoutku. Tělo feny je o něco málo delší.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: chytrý, vlídný a milý.

 

HLAVA:

 

MOZKOVNA:

Lebka: široká a kulatá.

Stop: hluboký a výrazný.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nos: nosní můstek je velmi krátký a široký, nosní houba je v úrovni očí; barva nosní houby je černá nebo tmavě masová, podle barvy znaků. Dobře otevřené nosní dírky.

Čelisti/Zuby: bílé a silné zuby, žádoucí je klešťový skus, přípustný je dále nůžkový skus nebo předkus.

Oči: velké, kulaté, posazené daleko od sebe, černé a zářivé.

Uši: dlouhé, trojúhelníkovité, zavěšené, pokryté dlouhou srstí, široce nasazené.

 

KRK: poměrně krátký, vysoko nesený.

 

TRUP:

Hřbet: krátký a rovný.

Bedra: široká a mírně klenutá.

Hrudník: středně široký a hluboký, se středně klenutými žebry.

Břicho: dobře vtažené.

 

OCAS: pokrytý krásnou bohatou dlouhou srstí, nesený zdvižený nad hřbetem.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: hrudní končetiny rovné, s jemnou kostrou; zadní strana hrudních končetin pod lokty osrstěná delší srstí.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: pánevní končetiny přiměřeně zaúhlené, zadní strana stehen pokrytá delší srstí.

 

TLAPKY: malé zaječí tlapky, žádoucí je pokrytí chomáčky srsti.

 

POHYB: elegantní, lehký a hrdý.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: hedvábná, rovná a dlouhá. Celé tělo s výjimkou obličeje je pokryto bohatou srstí. Uši, krk, stehna a ocas jsou pokryty bohatou delší srstí.

 

BARVA: bílá s černými nebo červenými znaky. Žádoucí je rovnoměrné rozložení znaků od okolí očí, přes uši, a po celém těle. Zvláště žádoucí je bílý široký znak od tlamy k vrchu lebky.

 

VÝŠKA:

Výška v kohoutku:     Psi přibližně 25 cm.

                                   Feny jsou o něco málo menší než psi.

 

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

  • nosní houba: jakákoliv jiná barva než černá u bílých psů s černými znaky.
  • podkus, zkřížený skus.
  • čistě bílá srst bez znaků; jen jediný znak na obličeji.
  • přílišná plachost.

 

Pozn.: Psi (samci) musím mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata plně sestouplá v šourku.